Současná společnost prochází dynamizací vývoje mimo jiné díky i tzv. čtvrté průmyslové revoluci, která tkví v masivní digitalizaci činností i operací. Ta, spolu novými bezpečnostními riziky, vyplývajícími třeba i z uprchlické krize, migračních vln, vzhledem ke hrozbě humanitárních katastrof, anebo terorizmu, přírodních katastrof, požárů a záplav, či dlouhotrvajících such, hromadných nákaz zvířat, narušení dodávek elektřiny velkého rozsahu a dalších rizik různých stupňů přijatelnosti, klade čím dál vyšší nároky na schopnost společnosti reagovat na mimořádné události, řešit je a zmírňovat jejich následky.
Tyto nároky se promítají do činnosti základních složek integrovaného záchranného systému, jehož tradičním pilířem jsou hasiči.
Zajistit bezpečnost občanů byla vždy základní povinnost obce. Proto obce zřizovaly a zřizují jednotky požární ochrany a právní základ jim k tomu poskytuje zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb., v platném znění.
Tyto jednotky pak jsou zpravidla personálně zajištěny občanským spolkem, který vzniká jako výraz práva občanů se spolčovat, sdružovat. V našem případě v duchu hesla bližnímu ku pomoci, vlasti ke cti. Legislativní rámec nově nacházíme v občanském zákoníku, zák. č. 89/2012 Sb., v platném znění. Sbor dobrovolných hasičů je pak základní organizační jednotkou nejpočetnějšího spolku v České republice, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Ledeč nad Sázavou má nadto štěstí, že je zde dislokována i stanice Hasičského záchranného sboru kraje Vysočina.
Hasičský záchranný sbor je bezpečnostní sbor České republiky, jehož základním úkolem je chránit životy a zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi, jak mu ukládá zákon č. 320/2015 Sb. v platném znění. Personálně je zajištěn příslušníky ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve smyslu zák. č. 361/2003 Sb., v platném znění.
I přes výše zmíněný společenský a legislativní vývoj jedno zůstává již půl druhého století let nezměněno. Vždy se v Ledči našli jedinci, kteří chtěli pomáhat a pomáhali ostatním, když se stala jakákoliv mimořádná událost. A to i s nasazením vlastního života a zdraví. Když je potřeba, bezodkladně vyjíždí pomoci. A to vše buď ve svém volnu, nebo na úkor práce, velmi často bez nároku na odměnu, často na úkor rodiny, osobního života a vlastního pohodlí.
